CO, JAK A PROČ SE U NÁS UČÍ? 4. ročník (epocha Vlastivědy)

Čtvrťáci vstupují do epochy místopisu (chcete-li vlastivědy) tím, co znají nejlépe. Začínají u sebe doma, kde zkoumají, na jaké světové strany jsou orientovány jednotlivé pokoje a počítají, jak dlouho jim trvá cesta do školy a jakými prostředky hromadné dopravy se tam dostanou. (Pro nás, starší ročníky, je to úsměvné, ale v dnešní době všeobecného mama taxi to není samozřejmost, stejně tak jako samotná orientace ve městě).

A tak jsme s mapou Zlína vyrazili do zlínských ulic a ukazovali si ty nejdůležitější budovy a pamětihodnosti města, k nimž se pojí starší i moderní dějiny Zlína. Neopomněli jsme vyprávět staré zlínské pověsti (jsou tak bohaté!) a v Muzeu jihovýchodní Moravy jsme se na pár hodin stali mladými zaměstnanci firmy Baťa, abychom poznali její hodnoty, filozofii i sociální rozměr. Odkaz bratrů Baťů je i o sto let později stále živý, protože na děti velmi zapůsobil.

Měli jsme velké štěstí, že jsme epochu mohli prožít během krásně zbarvujícího se podzimu, a tak jsme nešetřili výlety a vydali se na Janovu horu a putovali Líp͏skými pasekami, abychom se rozhlédli do valašské krajiny. Prošli jsme se vinicemi ke skanzenu Rochus v Uherském Hradišti a navštívili i malebnou vesnici Rymice s typickými hanáckými usedlostmi. Nikde jsme nezapomněli zastavit, usednout, pozorhlédnout se do kraje, namalovat si ho a k obrázku vytvořit báseň. Ve třídě jsme pak zpívali lidové písně, tancovali lidové tance, rozmlouvali o obyvatelích a tradičních povoláních těchto regionů a vyprávěli pověsti s nimi spojené.

Díky všem těmto prožitkům se nám duch těchto třech, tak odlišných a přitom jedním krajem spojených, národopisných regionů zapsal nesmazatelně do našich srdcí.

Veronika Paličková, třídní učitelka 4. třídy

PS: A pokud vás „waldorf“ zaujal, stavte se k nám na dny otevřených dvěří a všechno si vyzkoušejte Stačí se zarezervovat zde: https://forms.gle/RJ9xre1VSUfNLBLU9