Recenze rodičů žáků Waldorfské Základní školy

Maminka našeho žáka sdílí proč Waldorf Zlín?
Začalo to nevinnou zmínkou od kamarádky: “Slyšela jsi, že chtějí otevřít Waldorf ve Zlíně?” … A semínko bylo zaseto a rozjel se nenápadný několikaletý průzkum: co to vlastně Waldorf je, proč dát děti na jinou než klasickou základní školu, jaké jsou možnosti ve Zlíně…
.
Nadešel rok zápisu a navštívili jsme dny otevřených dveří ve dvou alternativních školách Scio a Waldorf. Hned jsem věděla, kde jsme doma. Manžel byl na začátku spíše proti, a tak jsem nás přihlásila na přednášku o waldorfské pedagogice. Tam jsme se dozvěděli, že na waldorfské škole probíhá epochové vyučování, slovní hodnocení, výuka cizího jazyka od 1. třídy, rytmická část výuky, výuka ze všech úhlů pohledu…. Dobré pro nás bylo, že manžel v té době jezdil na dlouhodobý kurz, kde se vyučovalo také v epochách – je prostor soustředit se a probrat danou látku celistvě.
Co nám Waldorf přináší?
Letos máme druháka Matyho a od září do Waldorfské školy Jasan nastoupí také náš mladší syn. Maty má rád školu, spolužáky, paní učitelku. Je nerad nemocný. Pokud má domácí úkol (spíše nemá), tak o tom ani nevím, protože si jej udělá sám s radostí. Počítá, píše a čte doma nad rámec sám od sebe. Baví ho to. Toto bylo mé přání, aby mé děti škola bavila, aby ta dětská zvídavost byla nadále tím hnacím motorem. Waldorf nám přináší pohodu do rodiny, je to velká součást našeho bytí. Stmelilo nás to – společně tvoříme, učíme se nové věci – hlavně rukodělné a výtvarné, účastníme se krásných slavností, pomáháme s organizací školních akcí a více doma zpíváme (za což jsem nesmírně vděčná). Jsme rádi za nápomocnou komunitu, kterou jsme součástí.
Na další sdílení o Waldorfské zlínské škole nominuji maminku @eli_brychmil
Zuzana @gogelaci

Proč Waldorf Zlín?

Nad tímto sdílením jsem přemýšlela hodně dlouho a rozhodla jsem se, že místo toho, proč jsme pro naši rodinu před třemi lety zvolili waldrof, vám teď prozradím, proč jsem za tuto volbu vděčná každý den. Mohla bych napsat o mnoha krásných zvycích, malých rituálech, dojemných průpovědích…
Ale ještě raději vám napíšu, jak to ve waldorfu probíhá, když je s dítětem problém.

Máme doma třeťáka, živého a akčního kluka, pusa mu jede od rána do večera, má svou hlavu a taky velkou sílu vůle, kterou se teprve učí používat moudře. Už od malinka to s ním nebylo jednoduché. Ale kromě výzev, které přináší jeho povaha, jsme velmi brzy začali rozpoznávat i dary, které dostal do vínku a může je rozvíjet.
V první třídě to byl více méně zlatý kluk. Jediný problém spočíval v tom, že chtěl být se vším rychle hotový a bylo pro něj výzvou ponořit se do hloubky u klidnějších činnosti. U jeho rychle odbytých děl mi pak paní učitelka vysvětlovala souvislosti s vrozeným temperamentem a společně jsme hledaly možnosti, jak mu pomoct k větší rovnováze. Žádná kritika, pouze pozorování a cenné vhledy.
V polovině druhé třídy přišlo něco, co nás všechny dost překvapilo. Vstup do prepuberty á la Rubikon.
Cože?
Tak brzy?
A co s tím?
Popíšu ve třech bodech vývoj našeho „problému“.

1) Jednu třídní schůzku okolo čtvrtletí druhé třídy věnovala paní učitelka především vysvětlení tématu Rubikonu. To vyvolalo u rodičů mnohé významné aha momenty a také úlevu, že v typických náročných situacích a rysech tohoto období nejsou děti ani rodiče sami a že je to přirozená fáze.

2) Rubikon u našeho syna jsme rozpoznali, až když „zlobení“ překročilo únosnou mez. Problémy s chováním, komunikací a hlavně motivací ve výuce popisovali všichni učitelé. Doma to bylo velmi podobné, jen kromě neustálého odporu a arogance přibyly noční strachy. Bylo na jednu stranu uklidňující vědět, o co se jedná. Na druhou stranu jsme nevěděli, jak dlouho to bude trvat. Uf.

3) Po celou dobu až do konce (trvalo to téměř rok) se nám dostávalo konstruktivní a podpůrné zpětné vazby od učitelů i vychovatelů. Pro učitele by bylo rozhodně jednodušší se od problému distancovat a požadovat po rodičích „nápravu“. Ale oni věděli 🙂

Žasnu nad trpělivostí, láskou, otevřeností, učitelským uměním a důvěrou v jedinečnou cestu každého dítěte. Děkuji!

Na závěr si dovolím projevit svou zvědavost a zeptám se vás, kteří jste dočetli až sem. Překvapilo vás něco? Máte podobnou nebo jinou zkušenost? Chtěli byste také doporučení na knihu, která mi pomáhá pochopit vývojové fáze dítěte v úžasných souvislostech?
Na další sdílení o waldorfské zlínské škole nominuji maminku
Marie Hujíčková

Jak jsme k Waldorfu přišli:

Jako každá máma, tak i já jsem pro své dvě děti, Marušku a Aničku, chtěla vždy to nejlepší. Když se holky narodily, chtěla jsem být dobrou mámou a dělat správná rozhodnutí. Jenže mě nikdo nenaučil, jak se to dobré pozná. Zpočátku jsem naslouchala a důvěřovala okolí, rodině a společenským pravdám.
Až o pár let později, když první dcera nastoupila do školky, se ve mně probudilo něco, o čem jsem doposud nevěděla, že v sobě mám. Byla to intuice, která mě nutila přemýšlet o tom, že se něco děje špatně. Holky často plakaly, když jsem je vedla do školky, chtěly být raději doma s mámou.

Další zkušenost nastala s nástupem do první třídy klasické základky. Od první třídy povinnosti, úkoly, doučování toho, co dcera nestíhala ve škole, opravování chyb, místo společných chvil radosti a volné hry. Denně se slzami v očích dopisování do pracovních sešitů a písanky. Nároky na rodinný život ze strany školy se stupňovaly, nikomu doma v tomhle režimu nebylo dobře.
Přicházely postupně otázky, zda je nutné v tom pokračovat?
Nejde to dělat jinak?
Proč máme dceru nátlakem nutit k učení, se záminkou lepšího prospěchu?
Proč nemůžeme respektovat její tempo v učení?

Ať už to byl osud, nebo náhoda, stalo se, že jsme se octli na workshopu inovativních škol ve Zlíně. Domů jsme s manželem a dětmi odcházeli s tím, že nás nejvíce oslovila právě WZŠ. Asi měsíc na to jsme se přihlásili na ukázkovou hodinu pro rodiče, a domů jsme odcházeli vlastně už rozhodnutí. Přišel pocit, že děláme správný krok.
Souznění bylo v respektu k dětem, jako k bytostem stejně hodnotným, jako je učitel a dospělí, avšak ještě s málem zkušeností.
Vnímání dítěte jako bytosti individuální, a přesto součástí celku, něčeho přesahujícího nás, to byly momenty souhry, kdy jsme si řekli, že tohle pro naše děti chceme. A tak naše holky od září 2024 začaly navštěvovat první a třetí třídu WZŠ.
Třídy, kde více jak na množství vědomostí dbají na dobré vztahy, hravost, chuť poznávat a učit se nové věci.
Ve WZŠ jsme teprve nováčci, ale cítíme se tu jako doma. Nejvíce nás mile překvapil přístup k dětem, otevřenost vedení, pedagogů a asistentů, ochotných řešit sebemenší problém nebo si jen tak popovídat.

Přeji vám všem, ať už se nacházíte kdekoli, aby vás denně provázela laskavost, tak jako provází nás a naše děti ve Waldorfské škole.

Děkujeme Marie Hujíčková 🤍

Další nominovanou maminkou je Andrea Čermáková