KOLEGIUM

Kolegium tvoří všichni třídní i odborní učitelé, zástupce družiny a vedení školy (ředitel a jeho zástupce).

Kolegium se setkává pravidelně každý čtvrtek a díky tomuto pravidelnému týdennímu rytmu je možné efektivně předávat a sdílet informace ze všech oblastí fungování školy. Učitelé společně rozhodují o důležitých otázkách každodenního chodu školy (pedagogika, výchova a slavnosti), pracují spolu tvůrčím způsobem na metodických a didaktických oblastech, společně se radí při vzniklých pedagogických problémech a navzájem se ve své práci podporují. V neposlední řadě se společně dále vzdělávají – studují pedagogické a filosofické texty, a taktéž se sbližují a posilují za pomocí uměleckých aktivit jako je eurytmie, společný zpěv, výtvarná činnost aj.

Důsledkem této pravidelné a intenzívní práce uvnitř pedagogického sboru je zdravé a tvůrčími silami naplněné klima ve škole, které se pak příznivě odráží v každodenní práci s dětmi.

Jsem človíčkem milující život v jeho pestrosti i rozmanitosti a současně maminkou dvou jedinečných dětí Elišky a Kristiánka, snažící se žít život s lehkostí a zároveň vnímat jeho hloubku a mé poslání v něm.
Po dokončení studií na Vysoké škole ekonomické jsem se řadu let podílela na realizaci rozmanitých projektů z různých oblastí života – budování komunikací, volnočasových i školských budov, výsadbě parků, alejí i krajinné zeleně, sociálních i vzdělávacích projektech. Ve volných chvilkách jsem se věnovala studiu ajurvédy – jedné z nejstarších léčebných metod světa, kterou jsem i řadu let praktikovala ve formě ajurvédských masáží a konzultací.
Ráda tvořím, nejen svůj vlastní život, ale také drobné radosti, které se stávají potěšením pro mě i druhé. Ve své práci, ať je jakákoliv vždycky hledám hlubší smysl,
naplnění pro sebe a současně užitek pro druhé i společnost, ve které žiji.
Věřím, že svým působením ve škole i školce jsem na své správné, vnitřní cestě, na které můžu prostřednictvím svých schopností, dovedností pomáhat vytvářet
příjemné, přátelské, bezpečné prostředí pro naše děti, ve kterém se rozvíjejí ve své jedinečnosti, objevují své přednosti i nedostatky a učí se s nimi pracovat a je k nim v každičkém okamžiku přistupováno s úctou, pokorou i vděčností.

NAŠI PEDAGOGOVÉ

Jmenuji se Radomír Šuhaj a s velkou pokorou jsem přijal roli třídního učitele od září nastupujících prvňáčků.
Jsem milující otec dvou úžasných dcer, pro které jsem ještě nedávno hledal vhodnou základní školu. Několik let jsem učil na klasické základní škole a věděl jsem, že pro své děti chci něco jiného. A právě touha najít tu správnou alternativu mě přivedla k waldorfské pedagogice. Osud tomu chtěl a „něco jiného“ jsem našel i pro sebe. Podělím se tedy stručně s Vámi zejména o to, co bych chtěl dětem předávat. Základní je vazba mezi žákem a učitelem. Je-li mezi nimi dobrá vazba, všechno jde hned lépe. Může mít žák dobrou vazbu k učiteli, který si spletl své povolání s vězeňskou službou? Odpověď znáte. Vedle vztahu mezi žákem a učitelem musí být obsah výuky a prostředí školy takové, aby se děti do školy těšily. Prostředím nemám na mysli jen to, co je okem viditelné, ale hlavně vztahy s ostatními dětmi, na kterých je třeba neustále pracovat. Odmítám všude překypující snahu s někým soutěžit a kladu důraz na spolupráci a uvědomění, že člověk je součástí vyššího celku. Vyšším celkem mám na mysli nejen celou třídu a školu, ale také přírodu, od které se člověk během posledních staletí doslova odtrhl a začal mít pocit, že přírodu nepotřebuje. S návratem člověka k přírodě souvisí také návrat k řemeslům a ruční práci, které byly samozřejmou součástí člověka, ale dnes se zejména ve městech stávají něčím snad i obdivuhodným.
Na závěr to nejpodstatnější. Věřím tomu, že cesta ke spokojenému životu nevede skrze dobré známky, úspěchy ve škole, neustálé požitky a hromady zbytečných věcí, ale skrze zdravý přístup k životu.

Jmenuji se Jana Světlíková a nyní jsem učitelkou první třídy v naší Waldorfské základní škole Jasan. Již od dětských let jsem věděla, že budu pracovat s dětmi. I když jsem nejdříve studovala technický obor, již od patnácti let jsem pracovala v neziskovém sektoru jako dobrovolník a začala jsem jezdit na tábory a pořádat akce pro děti. Postupně jsem zjistila, že toto chci dělat i jako práci a pracovala jsem s nejmladšími dětmi. Do naší školy mě přivedla náhoda, vše na sebe tak krásně navazovalo a přicházelo ke mně tak plynule, že jsem věděla, že zde mám být. Nastoupila jsem do družiny a následně s velkou pokorou přijala místo třídní učitelky. Beru to jako velké poslání. Věřím, že dětem předám jen to nejlepší ze sebe a budu jim dobrým vzorem. Stejně tak přistupuji i k mateřské roli, jelikož mám dva syny, šestiletého Honzíka a čtyřletého Kubu. Jsou to moji učitelé a nyní jimi jsou i děti ve škole.

Když si zpětně vybavím mou dosavadní životní cestu, tak vím, že všechno, co jsem v životě profesně i studijně dělala, směřovalo k tomuto bodu – stát se učitelkou na waldorfské škole, které jsem dopomohla na svět. Učitelství mám v krvi po mamince i po babičce, záhy po maturitě jsem začala učit soukromě angličtinu a učila všechny věkové skupiny od dětí až po důchodce téměř 10 let. Angličtina je mi tak nějak souzená – na Literární akademii, kde jsem vystudovala obor Tvůrčí psaní – Média a komunikace, jsem diplomovala s uměleckým překladem anglické knihy, v Praze, kde jsem žila, jsem byla v úzkém kontaktu z tamější britskou komunitou. Po mateřské s prvním synem jsem učila dva roky angličtinu na 2. stupni 8. ZŠ v Malenovicích. Vyučovat angličtinu po „waldorfsku“ – tedy převléci se do role smýšlené anglické ženy a mluvit na děti výhradně anglicky, zpívat s nimi, rytmizovat, dramatizovat situace – to je něco, co je mému extrovertnímu temperamentu velmi vlastní. Proto se v roli učitelky angličtiny cítím jako ryba ve vodě.

Od dětství jsem milovala pohyb. Skrze něj jsem hledala i cestu k sobě. Věnovala jsem se sportovní gymnastice, volejbalu a později tanci. A pak jsem objevila eurytmii. Pohybové umění, které v sobě spojuje krásu pohybu, hudby, lidské řeči i sociálního umění. Ráda bych jako učitel zprostředkovávala krásu umění našim dětem – na jejich cestě stát se umělcem svého vlastního života.

Ráda bych věnovala svůj čas a energii činnostem/projektům, které mají určitý přesah a pozitivní dopad na společnost. A jedním z nich je waldorfská škola. Čím déle se s waldorf konceptem seznamuji, tím více začínám zjišťovat, že všechna „proč“ mají svoje „proto“. Zkrátka škola, která dává smysl. A to je mi sympatické.

Mám za sebou vysokoškolské studium ekonomie a momentálně ještě studuji obor Sociální pedagogika, který mě přivedl k práci s dětmi. Také ekonomie se v určité formě v mém profesním životě stále objevuje.

Celý život mě také doprovází téma handicapu. Sama mám s jedním letitou zkušenost – koktavostí. I proto bych jej ráda více ve společnosti otevírala a osvětovala.

Jmenuji se Jana Dubinová,žiju ve Zlíně, mám spokojenou rodinu a dvě už dospělé děti.

Celý svůj profesní život jsem se věnovala předškolnímu vzdělávání dětí,pracovala jsem jako učitelka v mateřské škole.

Do Waldorfské školy Jasan přicházím jako asistentka pedagoga pro handicapovaného chlapce z naší mateřské školy. Péče o Kubíka v této nové škole je pro mě velkou příležitostí nahlédnout do waldorfské filosofie a poznat něco nového a zajímavého.

Částečně budu vypomáhat i ve školní družině.

Moc se těším na své nové kolegy,rodiče a hlavně děti.